Experti jsou taky lidi
Jak studuji psychologii a ekonomii, upřímně mě zaráží, jak moc jsou „experti na psychiku“ plní biasů a absolutně mylných, dávno vyvrácených přesvědčení. Obecný pohled na psychology je totiž takový, že by se měli perfektně orientovat v psychice (přece jenom, kvůli „zajišťování kvality“ mají přidělený monopol od státu), a to kor své, takže je bezpečné je poslouchat. Přitom většina psychologů operuje s úplně mylnou představou fungování světa, zastávají kontradikující si přesvědčení atd. Např. je obecně považováno za špatné, aby někdo nedobrovolně bral peníze někomu jinému, např. aby manžel zabavoval příjem manželce, ale pokud to samé dělá stát, většina psychologů by to pravděpodobně negativně nevnímala. Taky není správné, aby někdo nutil někoho dělat něco, co nechce, ale v případě státu je to opět obhajitelné, a to často utilitaristickou logikou, která by ale v případě jednotlivců byla označená za nemorální. Je tu jasně pozorovatelný dvojí metr vůči lidem a státu.
V psychologii existuje široce přijímaný jev zvaný „expert overconfidence“ (nadměrná sebedůvěra expertů), kdy mají experti zvýšenou sebedůvěru než laici, a to jak ve správných, tak i ve špatných odpovědích. Spoléhání se na experty tedy není neprůstřelná metoda. Tenhle fenomén taky nenahrává představě technokracie, protože takto zvýšená sebedůvěra by byla potenciálně ještě více škodlivá, jelikož by se dalo předpokládat, že se experti budou orientovat spíš podle sebe a svých přesvědčení než podle vnějších a nových dat. V neprospěch technokracie stojí i selhávání dosavadních socialistických režimů a Hayekova teorie „spontánního řádu“.